Moje cesta k povolání duly začala mými vlastními porodními zkušenostmi. První porod mě zasáhl hlouběji, než jsem si tehdy dokázala připustit. Byla jsem plná očekávání, ale zároveň jsem neměla dostatečné informace o tom, na co mám při porodu právo. Císařský řez po čtyřech dnech vyvolávání porodu byl pro mě velkým zklamáním. Měla jsem pocit, že má přání a potřeby byly v porodnici zcela přehlíženy. Po operaci jsem byla mnoho hodin separovaná od dcery, což mě dlouho velmi mrzelo.

O dva roky později jsem po dlouhých 36 hodinách porodila syna, spontánně. Tento zážitek byl naprosto odlišný. Porod byl taky vyvolávaný a traumatický. Přesto ho s odstupem času nevnímám jako negativní.

Tyto dvě naprosto odlišné zkušenosti mě přivedly k rozhodnutí stát se dulou. Dlouhodobým cílem mojí práce je pomoci ženě vytvořit takové podmínky, aby se její představy a přání týkající se porodu co nejvíce promítly do skutečného průběhu a aby z porodnice odcházela s pozitivním porodním zážitkem.